Proetě se nudím a tak tady ve 3 ráno píšu články. Píšu co mě zrovna napadne.....teda ne kraviny, ale jako pěkný věci, ňáký keci.... a jako teď mě napadlo něco co se mi mooooc líbí :)
Život je maratonem na neuvěřitelně dlouhou trať.Kdosi vystřelí malou pistolkou na důkaz začátku a ty zmateně bežíš dál a dál, aniž by jsi vlastně věděl kam.Kapky potu ti nepříjemně stékají po obličeji, vlasy padají do očí a neustále se dopouštíš netrestaného trestného činu, zabíjením zuby v chvějících se ústech, nevinné kolemletící a nic netušící mouchy a jiný pro nás otravný hmyz.Často se ti zdá, že běžet dál už nemá žádnou cenu.Pomalu ztácíš naději...Zpomaluješ...Ale pak přijde někdo kdo tě vyprovokuje k dalšímu, lepšímu výkonu...Někdy sprintuješ po děravé zaprášené cestě plné ostrých kamenů a u krajích se vyhřívajících jedovatých hadů...Někdy zase po stezce s bochánky měkého mechu, a sametové trávy pokropené rosou a propletené hebkými pavučinkami.Potkáváš spoustu lidí a poznáváš spoustu věcí.Jsou-li špatné či dobré, to je věc náhody.Když už cítíš že to nezvládáš, dochází ti dech a v puse ti vysychá spatříš světlo.Ne od slunce.Ale od něčeho co nedokážeš pojmenovat.To v tobě opět probudí poslední síly a pak už jen přetrhneš cílovou pásku.Doběhl jsi...Cíl patří jen tobě...Dokonalý pocit...Nevíš co se bude dít dál....Jen víš...Že život je jen příšerně hrozná cesta ke sladké smrti.

Pá vaše Cherryed-creme 
fakt hezů blog :)